Za každým dortem i zákuskem je náš příběh

S pečením jsem spojená už od malička, vždycky se peklo na víkend. Kafíčko a buchta a bylo dobře. Když jsem pak měla své děti, chtěla jsem jim dát to nejlepší, začala sbírat recepty, kombinovat je, vymýšlet. Pak přišla soutěž Peče celá země. Prošla jsem castingy a najednou pekla ve velkém stanu, v pohádkové zahradě zámku Bon Repos. To byla úžasná zkušenost! Lidé mě oslovovali a já začala péct z domu. Po čase jsem dostala nabídku pracovat v Galerii kafe v Pardubicích a tam pro mě začala velká škola života. Spousta pečení, tvoření, volná ruka, práce s kvalitními surovinami.

Jenže uvnitř mě stále lákala představa, že jednou budu mít něco svého. Roky běží a kdy jindy to zkusit, když ne právě teď…Díky Pavlovu nápadu, jeho nadšení a víře v nás, se můj sen v podobě Slaďárny začal plnit.

Pavlína

Svůj úplně první dort jsem upekla pro mého, tehdy, dvouletého syna. A v tu chvíli to přišlo. Pečení mě chytlo a už nepustilo. Ale k pečení jsem měla blízko už od dětství. Moje teta pekla svatební koláčky a právě od ní jsem se hodně naučila. Po prvním dortu jsem pekla pro naši početnou rodinu čím dál častěji a jak už to bývá, brzy se o mých dezertech začalo mluvit i mezi známými a tak jsem ve volných chvílích pekla co bylo potřeba. Jednou jsem dostala příležitost pracovat v malé cukrárně v Pardubicích. Byla to pro mě obrovská zkušenost – nejen profesně, ale i lidsky. Majitel mi v těžké životní chvíli podal pomocnou ruku a já se toho hodně naučila. Jenže receptury a styl práce mi úplně neseděly. Cítila jsem, že potřebuji víc prostoru pro vlastní nápady. A tak jsem zakotvila v Galeria Café, kde jsem měla při pečení volnější ruku. To mě moc bavilo – tvořit podle sebe, zkoušet nové kombinace, hrát si s chutěmi i vzhledem. Ale touha po úplné svobodě a seberealizaci byla silnější. Rozhodla jsem se jít vlastní cestou. Chtěla jsem péct tak, jak to cítím – podle aktuálních trendů, ale hlavně s radostí. Každý dort, každý zákusek je pro mě malý příběh.

 

Iveta